Adošek byl můj první pes. Chodili jsme na výstavy a na cvičák, díky Adarovi jsem se dostala ke sportovní kynologii, nic jsem do té doby o výcviku psů nevěděla a tak jsme se učili spolu, výcvik ho velmi bavil, složili jsme zkoušku ZOP. Adar byl velmi poslušný a hodný, byl to takový flegmatik, který byl velmi oddán své rodině, byl to také velký hlídač, ale když panička řekla, že je to v pořádku tak to hned akceptoval. Miloval dlouhé procházky, doprovázel mě na všechny možné akce, jezdil s námi na výlety a na chaty, byl to výborný společník a ochránce naší lidské smečky.

V jedenácti letech mu bohužel našli nádor, který už byl v takovém stádiu, že už operace nebyla možná. Zůstal s námi ještě několik měsíců, ale jeho stav se postupně zhoršoval a nakonec jsme se s ním museli rozloučit.

Nikdy na Adara nezapomenu, hodně jsem se díky němu naučila a poznala jsem jak skvělé je mít psa.